Proč miluji Tě, Terezko...

Pro toho, kdo nezná poezii svaté Terezie z Lisieux, možná tento titulek zní od ženy podivně. Přesto vyjadřuje přesně to, co k ní cítím. Ona sama ho použila pro svůj hymnus na Pannu Marii. Svatá Terezka je nejenom největší světicí 20. století, ale dosáhla i vrcholu umění psát poezii. A pro mě osobně je vedle Svaté Panny nezastupitelnou průvodkyní na cestě víry a snad největší duchovní přítelkyní. Tento článek proto věnuji jí...

Ať už bych si vypůjčila jakýkoliv další název z básní sv. Terezky, mám dojem, že bych ho mohla aplikovat jako titulek pro ni samotnou. Zkusme třeba toto: "Terezko, ty mé jméno znáš", "Terezce", "Odpovědi svaté Terezky", "Chvalozpěv na svatou Terezku" nebo třeba "Ty, která víš"... Svatou Terezku mám opravdu velice ráda a v mém duchovním životě hraje velkou a nezastupitelnou roli. Podobně jako mnoho dalších duší, i mne zasáhla zcela jedinečným způsobem. Nevím, zda jsem "velká" nebo "malá" duše. Nejsem teolog, ani kněz, abych to mohla správně rozlišit. Ona sebe samu označila za malou duši a domnívám se, že takové duše na Ježíšových kolenou vyhlíží a právě takovým spěchá na pomoc. Ona je vpravdě mojí duchovní učitelkou, i když já jsem žačka, kterou by se zrovna před Božím Majestátem nemohla chlubit. Ale to ji možná na mně právě přitahuje. Moje vlastní bezmocnost, častá bezradnost a moje špatná klasifikace "před vysvědčením": na propadnutí. Snad v tom také hraje určitou roli, že Terezka byla v mládí poněkud neurotická. Když jí zemřela matka, ale především, když jí odešla její milovaná sestra Pavlína na Karmel, propukla u ní posttraumatická stresová porucha. Přes to přese všechno nedospěla nikdy k zahořklosti a pocitu, že by ji Pán Bůh odepsal. Poznala dokonale, že jenom "z milosti Boží je, co je". Uvědomovala si, že kdyby ji Pán Bůh opustil, byl by z ní "malý netvor". Všechnu svou důvěru vložila v Ježíše a poznala, že Svatá Tvář je především Tváří Milosrdenství. Snad byla první z těch, která pochopila, že duše dostane od Boha přesně to, co od Něj očekává. A já se zcela bezostyšně přiznám, že mám velké nároky a smělá přání. V tom jsme si možná trochu podobné. I když vedle jejího velkého plamene já jen poněkud doutnám...

Jak jsem se seznámila se sv. Terezkou, si můžete přečíst v Deníku katechumena. Od té doby mě všude tajemně provází. To ona mi vysvětlila Pána Boha, když jsem se obrátila k víře a připravovala se na svůj křest. To ona mne vyučila tomu, jak je Bůh dobrý. Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že si mě vždycky všude našla. Když jsem pobývala chvíli v jednom řeholním společenství, přišla kupříkladu první večer jedna obyvatelka klášterního komplexu za mnou s jejím obrazem v ruce a povídá: "Slyšela jsem, že máte ráda Terezku, já mám její obraz ve svém pokoji a nesu Vám ho..." Přiznám se, že se na její fotografie ráda a často dívám. Vždy mám při tom pocit, že "ji chápu". Že jí vidím na očích, jak se cítila, jak žila, jak a "z čeho" dýchala... Je pro mě naprosto čitelná. Ačkoliv co já mohu o přísném způsobu klauzurovaného Karmelu vědět? Pochopitelně i já jsem si prošla obdobím, kdy jsem se domnívala, že rovněž já mám povolání stát se karmelitkou. Dnes však vím, že mám spíš povolání "stát se Terezkou", pokud Vám to dává nějaký smysl... Její fotografie na mě mají i určitý psychoterapeutický dopad: dokážu se u nich naladit na Boží vlnu a kdykoliv se mnou šijí nějaké emoce, její tvář mě pomalu zklidní.

V květnu 2014 na mě čekalo v Praze jedno nečekané překvapení. Ještě dnes mne to dojímá, když na to vzpomenu. Terezka se rozhodla, že se nastěhuje přímo do mého pokoje. A to v podobě malého ostatku, který milé sestry vzaly, kdo ví, kde... A já se ptám: Kolik takových ostatků v naší zemi asi máme? Byl to pro mne malý zázrak. Často jsem snila o tom, že se jednou vydám do Lisieux a všechno si to pěkně projdu o ošahám, abych se Terezce ještě víc přiblížila. A nakonec jsem si nemusela dělat ani násilí, protože ona sama prostě sedla "do výtahu" (její duchovní vynález!) a sjela pár pater rovnou ke mně. No, uznejte, bydlet s Terezkou v jednom pokoji - to už je věc. Bylo to pro mě tak velké pohnutí, že jsem tu noc, myslím, ani štěstím nespala.

Kdosi mi kdysi tvrdil, že nemám číst stejnou knihu dvakrát. Prý je to ztráta času... Já jsem její rukopisy doposud četla v kuse asi pětkrát. Kouskovitě jsem v něm listovala nesčetněkrát. Moje vydání Dějin duše už se úplně rozpadlo. Rovněž kniha Poslední rozhovory (Vstupuji do života), které zapsaly její sestry v její nemoci a na smrtelném lůžku, je pro mě drahocenný klenot. Vracím se k nim vždy, když ztrácím odvahu k životu z víry nebo když jsem dokonale znechucena sama sebou. Často si Terezku představuji, jak je psala ve své malé cele nebo na invalidním vozíčku, který zdědila po svém otci a těším se na naše setkání. V duchu už ji vidím, jak mi jednou na věčnosti - ne běží, ale jak se říká lidově doslova "letí" vstříc, aby mě uvítala se svým nezdolným optimismem a nefalšovanou radostí... A jako bych ji pak už slyšela říkat: "No, že jdeš?! Pán Ježíš už má pro tebe připraveno to a to... a až uvidíš tohle! ... Tak konečně jsi tady!"

Když jsem vstupovala do Třetího řádu svatého Norberta v roce 2017, měla jsem o svém jméně jasno. Přijala jsem jméno Terezčiných rodičů sv. Ludvíka a Zelie Martinových, kteří byli svatořečeni o dva roky dříve. Vždycky jsem přeci toužila patřit do rodiny Martinových. Než malou Terezku jim spíš připomínám její sestru Leónii, která jim v dětství připravila mnoho starostí a byla černou ovcí rodiny. Ale říkám si: Aspoň se mají v nebi zase o koho starat. I vzpurná a emočně nestabilní Lenka potřebuje mnoho přímluv u Pána... Vždyť vzdorovité, a ve vývoji poněkud opožděné dítě, Leónie už je dnes v procesu blahořečení. Sv. Ludvík navíc závěr svého života prožil v ústavu pro duševně nemocné a pro mne je velikou inspirací a povzbuzením, že i takový člověk byl povýšen ke cti oltáře. Snad se dnes uvažuje, že by do beatifikačního procesu mohly být postupně zahrnuty i ostatní sestry svaté Terezky: Pavlína, Marie a Célina. Já doufám, že se tak stane.

Vám čtenářům ze srdce přeji, abyste také sv. Terezii od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře přijali za svou kamarádku, protože se domnívám, že ona na to toužebně čeká a nebude vůbec nic namítat.

Svatá Terezie, učitelko církve a patronko misií, oroduj za nás!

Svatí Ludvíku a Zelie Martinovi, orodujte za nás!

LAMB

27. 10. 2019