Desatero pro adepty

KLÁŠTERNÍ TURISTA

Tímto názvem se v zasvěcených kruzích označuje jedinec, který/á objíždí a navštěvuje jednotlivá řeholní společenství a nemůže najít své místo. Je to zřejmě člověk bez povolání, který si myslí, že ráj na zemi nalezne v některé řeholní rodině, přičemž realita je taková, že toto nenalezne nikde. A tak jezdí, hledá a všude najde něco, co mu vadí. Tedy Vám doporučuji tohle nedělat nebo se o tom alespoň mnoho nešířit, protože hned se na Vás začnou dívat s nedůvěrou.

KDO NE? aneb "DESATERO pro adepty"

1. Tak především je důležité, abyste to měli v hlavě v pořádku. Pokud přijedete do kláštera s tím, že slyšíte Panenku Marii nebo se Vám zjevil Pán Ježíš a řekl Vám, že to a to máte udělat, jste jasní. Už není o čem diskutovat a pravděpodobně je lépe obrátit se na nějakého psychiatra, i kdyby to zjevení snad bylo pravé.

2. Nerozhodní jedinci. Máte sklon odkládat rozhodnutí, váháte a zevlujete kolem určitého společenství? Pokud chodíte jako kočka kolem horké kaše a bojíte se rozhodnout a zažádat o vstup s tím, že se bojíte, že si spálíte čumák, neděláte dobře. Apoštolové totiž učinili rozhodnutí hned a následovali Ježíše, jakmile na ně zavolal. Pokud tedy nemůžete učinit rozhodnutí nebo ho odkládáte, působíte nedůvěryhodným dojmem, že takový bude i Váš budoucí řeholní život a v řádu je nutná rozhodnost.

3. Je dobré projevovat se tak nějak přirozeně. Šroubovat se do toho, že stále budete hovořit, jak Ježíše milujete nebo Panenka Maria to a Panenka Maria ono..., vypadá to trocha podezřele. Lidé, kteří totiž Boha upřímně milují a kteří s Ním mají niterný vztah, o Něm většinou hovoří málo nebo nemohou naleznout slova, jak tuto lásku vyjádřit nebo se domnívají, že ji vyjadřují slovy špatně.

4. Lidé s názorem. Tak tady opravdu pozor. Máte-li nějaké zaryté přesvědčení, které si nechcete nechat vzít, určitě narazíte. Vadí Vám restituce, jste šokováni kauzou zneužívajících kněží, jste levicový volič nebo máte dojem, že by se měl zrušit celibát...? Mlčte nebo raději předstírejte, že sdílíte názory komunity. Jít volit KSČM není pro Váš budoucí život správná volba.

5. Zdravotní stav. Tak na toto se Vás zeptají stoprocentně všude. Kromě psychického zdraví, je to i zdraví tělesné, protože klášter není zaopatřovací ústav a většinou je potřeba, abyste přiložili ruku k dílu a pracovali jako všude jinde. Takže ten, kdo si myslí, že se v klášteře "zašije" a nebude muset nic dělat, je na krutém omylu a snáze si vyřídíte invalidní důchod, abyste nemuseli po zbytek života makat, než že zůstanete v klášteře a budete se vyhýbat práci. Takže rozhodně čekejte otázku: "Jste zdravý/á?" Není to myšleno ironicky (že jste se rozhodli pro život v klášteře), ale je to myšleno smrtelně vážně.

6. Také lidem se sklonem ke konfliktům, výstřelkům a přesvědčením, že změní svět nebo alespoň ukážou v klášteře, jak se má opravdu žít řeholní život, doporučuji to ani nezkoušet. Ušetříte si zklamání, protože Vám se rozhodně přizpůsobovat nikdo nebude! K tomuto doporučuji následující:
- s každým návrhem představeného souhlaste! I když se Vás zeptá stylem, že si to můžete svobodně rozhodnout, neříkejte ne!

- nekomentujte dění kolem sebe a už vůbec ne spolusestry/spolubratry z komunity. Zvláště se nesnažte tvořit "podskupiny" neboli "klášter v klášteře" či se jinak izolovat od celku
Rozhodně při pohovoru nekritizujte svůj současný život jako práci, šéfa.... nebo  snad dokonce rodiče! Působili byste dojmem, že hledáte únik z Vaší nesnadné reality.

- buďte tiší a nenápadní. Budete-li např. mlátit dveřmi nebo se jinak projevovat, vzbudíte dojem, že jste naštvaní nebo máte jiný problém, a pak ho kvůli tomu můžete mít doopravdy.

- rozhodně se nikomu s ničím příliš nesvěřujte a to platí zejména v ženských řádech, protože i když Vám dotyčná řekne, že je to u ní jako v hrobě, záhy to ví celá komunita a jedná-li se o nějakou důležitou věc, může to být též příčinou Vašeho propuštění.

Také nedoporučuji svěřovat se se svými duchovními zážitky nebo tím, co se děje ve Vaší duši, protože zejména sestry jsou žárlivé a mohly byste si zavařit tím, že prožíváte něco výjimečného, zatímco dotyčná, které se svěřujete, neprožívá nic nebo se jí nedaří v apoštolátě.

- usmívejte se! Na všechny a na všechno (ironii si nechte pro chvíle naprostého soukromí). Musíte působit pozitivně, vyrovnaně a hlavně spokojeně (alespoň v počáteční formaci), i když tomu tak třeba není.

- "Kdo dobře jí a dobře spí, má povolání k řeholnímu životu" - staré klášterní pravidlo, kterým se řídí fakt všude. Snězte všechno, co Vám dají a spěte nebo alespoň tvrďte, že spíte. Nějaké pravidelné noční výlety ke svatostánku nebo noční čtenářský kroužek je nežádoucí. A když už si číst musíte, tak nesviťte; nebo si sviťte pod peřinou (třeba svíčkou...), prostě aby to ostatní nepoznali.

Také hodně pijte mléko a jezte mléčné výrobky, protože ještě dnes opravdu existují sestry, které Vám budou tvrdit, že pokud nepijete mléko, dostanete tuberkulózu.

- Vzhledem k tomu, že jsou dnes běžným laikům dostupná velká církevní díla a máme přístup na internet, může se stát, že když přijdete do kláštera a začnete ze sebe chrlit informace, ke kterým se starší sestry dostaly až po mnoha letech života v řeholi nebo je pochopily až v pozdním věku, je to raději dobré tutlat, abyste nepůsobila dojmem, že jste vzdělanější než představená. Raději se tvařte, že znáte jen to, co Vám pan farář řekl v hodinách náboženství a to, že znáte kompletní dílo sv. Terezie z Avily, sv. Tomáše Akvinského nebo Následování Krista zpaměti si nechte pro sebe!

7. Jste emocionální typ? Pokud nemáte své emoce a nálady pod kontrolou, zvolte jiný druh životní formy. V klášteře Vám budou tvrdit, že nic příliš neprožívají, ale časem zjistíte, že to vůbec není pravda a naopak Vás může šokovat míra emočních výlevů... Vy však, jako nový člen, buďte "citový neutrál" a plačte, smějte se, až budete mít jistotu, že jste skutečně sami, pokud to ustojíte. Správně umrtvený řeholník totiž nehne brvou, ať mu sdělujete cokoliv.

8. Samozřejmě to není ani pro ty, kteří mají nějaké závislosti a neřesti, ale to se snad tak nějak přirozeně očekává. Třeba kouření v hábitu rozhodně nevypadá dobře. Znám případy, kdy byly sestry kritizovány za to, že si dopřály na veřejnosti zmrzlinu...

9. Také Vás nepřijmou, pokud máte odlišnou orientaci. S dotazem, zda nejsem homosexuální, jsem se skutečně osobně setkala... No a pokud máte za sebou manželství a jste rozvedení, je to nejspíš rovněž jasné...

10. A k tomu ke všemu ještě nesmíte mít dluhy. A pokud máte, tak Vás nepřijmou do doby, než je splatíte, protože i když jsou řády majetné a bude pro ně asi ještě líp díky restitucím, nikdo za Vás nic platit nebude. Naopak, časem budete mít "společnou kasu" v rámci chudoby a tam by se Vaše dluhy či exekuce nedobře vyjímaly.

Samozřejmě každý řád nebo společenství (záměrně vypouštím slovo kongregace a vysvětlím tento termín až později, protože nezasvěcený stejně neví, o co jde) má ještě své individuální požadavky a nároky, takže nelze počítat s tím, že všude je to stejné. Např. to, aby člověk neměl žádnou zkušenost s věcmi tělesné lásky se nevyžaduje, na druhou stranu i u nás máme panenský řád, kde je toto podmínkou. Také se nemusíte loučit s myšlenkou, že už si nikdy nedáte sklenku oblíbeného vína nebo přípitek, i když znám společenství, které alkohol vyškrtlo úplně.